„Hele, slyšelas to? Ona ještě kojí. Chápeš to, to dítě bude mít rok a půl, samo chodí a ona ještě kojí. No to je hrozný.“…. „Představ si, že nekojí. Vůbec. Ani to nezkoušela. Chudák dítě. To nejlepší, co může svému dítěti dát a ona se toho vzdá.“„Panebože, jde do práce už po třech měsících.“ „Panebože, jde do práce až po šesti letech.“ Panebože tohleto, panebože tamhleto, panebože, panebože, panebože…My ženy. Jsme schopné pomluvit si i značku čaje, kterou pijeme. Proč? Netuším. Ano, existuje mnoho výzkumů, které vysvětlují, z jakého důvodu se k sobě ženy (a nejlepší kamarádky nevyjímaje) chovají mnohdy až nenávistně, ale když se zamyslím nad svými zážitky a zkušenostmi, prostě nevím. Tváříme si, jak jsme si blízké, jak si rozumíme, že jsme kamarádky na život a na smrt. A opravdu. Většina našich přátelství nám drží léta letoucí. Ale za jakých okolností a kolik ošklivého „o sobě bez sebe“ řekneme.  Jeden den o té druhé píšeme, jak je hrozná a druhý den s ní cupitáme po kávičkách a nákupech, probíráme nejrůznější témata a nezepomene pořídit selfíčko. Možná proto, abychom o ní zase třetí den mohly vyprávět, jak je strašná.

Naučila jsem se neodsuzovat a sdělení tohoto typu ignorovat. Mám kamárádky, které by se pro rodinu rozdaly, a jsou v tom úžasné. Jejich každodenní starostlivost a péče, aby nedošla byť jen sůl, aby byl vždy teplý oběd i večeře. Do jisté míry se kvůli tomu vzdají svých vlastních zájmů. A tak je pomlouváme. Nebo opačně. Mám známé, co šly do práce poměrně brzy po porodu. “No to je hrozný”, voláme si a píšeme. Většině ale nedochází, že ty dvě ženy, často s úplně jinými zájmy, milují svou rodinu naprosto stejně.  Já osobně nerozumím tomu, že někdo nechápe, když ostatní žijí podle svých pravidel, jak sami uznají za vhodné. Naučila jsem se neodsuzovat ostatní za to, že chtějí žít jinak. Žijí přece podle sebe, ne podle nás. Někdo chce mít postýlku s dítětem v ložnici do té doby, než jednou dítě samo řekne, “maminko, tatínku, chci spinkat ve svém pokoji sám”. Někdo (ano, jako třeba já s mým mužem) spíme v ložnici sami od doby, kdy naší dceři byly dva měsíce. Některé dítě čůrá na nočník v jednom roce, některé ve dvou. Stejně jako se některé dítě posadí v půl roce a jiné až o pár měsíců později. A co je nejhorší, místo toho, abychom se podpořily, píšeme si zprávy typu – tak co, už leze, už chodí, mluví, skače, zlobí, nezlobí… každá chceme, aby to naše dítě bylo nejúžasnější, nejhezčí, nejchytřejší. A tak se neustále srovnáváme a doporučujeme si, co dělat v tom a v tom případě, místo toho, abychom si daly pauzu a neřešily nic. Vždyť to naše dítě je nejúžasnější, nejhezčí, nejchytřejší. Pro nás. A to je nejdůležitější. Neuděláme nikoho šťastnějším tím, že mu budeme říkat, “hmm, to je ale zvláštní. Náš Pepíček v roce už mlíčko nechtěl, lezl v pěti měsících a čůral jenom do nočníku. Asi něco děláš blbě.”

Na druhou stranu, není nic špatného na tom říct svůj názor. Ano, asi bych nezvládla žít na venkově a asi ani v mém rodném městě. Ale to přece neznamená, že odsuzuju všechny, kteří žijí na venkově nebo tam, odkud pocházím. To, že s něčím nesouhlasím nutně neznamená, že to ti druzí dělají špatně (samozřejmě nemluvím o extrémních situacích).

A tak si často říkám, že bych někdy chtěla být mužem. Ti asi neřeší s kamarádama po telefonu, jestli už Anička drží hlavu a vyrostl jí zub. Jednou za půl roku se domluví na pivo, a když už se vidí, rozhodně si nevyčítají, že se jeden druhému předešlý půl rok neozval a jaká to je mrcha. A ani se nenaštvou, když jeden druhému řekne, “hm, to já bych nemohl dělat.” Většina mužů to totiž bere jako názor toho druhého a neberou si to osobně. Kéž bychom se to od nich naučily.

Mám v tomhle jedno obrovské štěstí. Jednu takovou kamarádku, která mě v životě za nic neodsoudí, mám. Dám za ní ruku do ohně a ona za mě. Podrží mě, podpoří, řekne mi co si myslí, a já se na ni na oplátku neurazím. A v životě by mě nenapadlo psát o ní někomu, že mě naštvala. Raději jí to řeknu na víně. Moje sestra.

Please follow and like us:

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Comment *