Ačkoliv mám skutečně velice hodné dítě, odmítám označovat mateřskou a rodičovskou jako dovolenou. Takový rodič pečující o dítě je vlastně event manager, vychovatel, učitel, psycholog, finanční ředitel, uklízeč, salesák (miláčku, brokolice je opravdu lepší než bonbónky), doktor, bachař (za trest budeš doma), a tak dále, a tak dále. A tak i my na takové dovolené, potřebujeme dovolenou. Protože oba s mým mužem milujeme Berlín, vyrazlili jsme si i letos sem.

PÁTEK Ani jeden z nás není ten typ turisty, který by chtěl stát fronty u vstupů na nejrůznější památky. Když už, rádi chodíme na výstavy. Velkou část dne však věnujeme procházkám a poznáváním místních kaváren i barů, kde si prostě a jednoduše rádi sedneme, objednáme si pití, povídáme si, čteme nebo jen tak sledujeme okolí. Přesně to jsme dělali i první den v klubu Visionaere, který se nachází blízko Treptower parku. Je to takový ten typ místa, kde můžete být v podstatě celý den. Sice vám tady neuvaří latté ale zase si zde dobře zapaříte až do rána. Pokud vás však nelákají hipsterská místa a postoj „na všechno mám dost času“, raději sem nechoďte. Protože my se speciálně na dovolené nehodláme nikam honit, bylo to tu pro nás místo jak dělané. Ještě před tím jsme se však prošli krásnými, širokými ulicemi Fridrichshainu. Kromě uchvacujících kaváren zde objevíte i skvělou módu. Tedy pokud spíš nez sukni pod zadek dáváte přednost roztrhaným džínum, volným topum, parkám. Já jsem se tady zamilovala do Bugatti kozaček hnědé barvy na dřevěném podpatku. Tedy do takových, které přesně sháním. Jenže je neměli v mých třicet šestkách. Takže pro mě smůla, pro mého muže velké štěstí. Znaveni sluncem a ginem jsme se rozhodli vydat se zpět na hotel, v klidu se najíst, dát si víno a načerpat sílu na následující den.

SOBOTA Proto, abychom mohli zažít město zvenku než z podzemní dráhy, ale přitom se neunavit chůzí, rádi provozujeme takzvaný city biking. Tedy pujčíme si kolo, vymyslíme program a jedem. Já si obula mé Puma tenisku, džíny a Puma triko (Yes, Im a Puma Girl). A mohli jsme vyrazit. Měli jsme namířeno na zdejší, velice známý bleší trh v Mauerparku. Nicméně přestože Samstag a Sonntag zní dost podobně, nejsou to dva stejné dny. Prostě sobota není neděle a pokud chcete koupit něco z druhé ruky, lehnout si na trávu nebo prostě jen splynout s berlínským davem, běžte tam rozhodně v neděli. V sobotu je trh zavřený. Jestli nám to nabouralo plán? Vubec ne. Jednoduše jsme na kole sjeli o pár bloku níž do čtvri Prezlauer Berg plné kaváren a v jedné z nich si při latté a croissantu o desáté četli. O pár hodin později jsme už sjížděli Unter den Linden a říkali si navzájem díky bohu, že tě neláká být klasickým turistou trávící čas nejraději mezi milionem dalších turistů a díky bohu tedy, že tenhle berlínský Václavák mužeme „obdivovat“ jen z biku. Dojeli jsme si tak na oběd, v klidu ho snědli a dali si v posteli odpolední klid.

Odpoledne jsme se rozhodli projet další čtvrt, tentokrát Kreuzberg. Skočila jsem proto do mých boyfriend proužkovaných kraťasů a volného trička, abych do čtvrti zapadla. Ve zdejší kavárně/baru Luzia si kromě nápojů vychutnávali i místní atmosféru. Mix všech a všeho. Místní, přistěhovalci, turisti, chudí, bohatí.

Kreuzberg je část Berlína, která vás pohltí. Buď se vám líbí nebo ne. Buď je pro vás bude tak špinavá, že už sem nepůjdete, nebo budete chtit poznat Berlin i z jiného pohledu než z Rundfunkturmu. A pak jste tu správně. Odhoďte předsudky a vychutnejte si Berlín jako místní. No a co se týče nás, jelikož se blížila sedmá večerní a nám dostatečně vyhládlo, vydali jsme se Goerlitzer parkem na sushi. Po večeři jsme ještě projeli ještě opravdu impozantní Karl-Marx Strasse a v deset jsme byli na hotelu. Vydařený den!

NEDĚLE Po dopolední návštěvě židovského muzea jsme namířili do vietnamské restaurace Monsieur Vuong v centru města označené Mitte, doporučené Andreou, šéfredaktorkou ELLE. To jsem si přece nemohla nechat ujít. Rolky s krevetkama, vietnamský salát i curry. Všechno to jsme ochutnali a všechno to bylo skutečně výtečné. My jsme měli štěstí, ale jak sami vidíte, na místo si tady i chvilku počkáte. Kdo si počká, ten se dočká .. užasného, skvělého jídla, které vás navíc bude stát jen pár eur.

A protože jak o mě víte, jsem milovnice latéčka, zabloudili jsme do blízkého bistra, které mě už z ulice upoutalo neotřelým designem i názvem Factory Girl. No uznejte sami. Nepsalo by se vám tady dobře? Dopíjím kávu a dopisuju tenhle článek. Jen co zaklapnu počítač, objednám si víno, přitulím se ke svému manželovi a budu se těšit domu zaa svou dceru, kterou už za pár hodin uvidím.

Jo a málem bych zapomněla. Kšandy, šedé ohrnuté džíny a bílé tílko. Prostě Berlín. Keep it Simple. Always!

Please follow and like us:

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Comment *