U knihy mě můžete vidět denně. I proto na mém instgramu často najdete stories z večera na gauči, s knihou a dvěma deci červeného víno. Jaké knihy jsem dočetla či přečetla v lednu a čím mě zaujaly? 

Book_Diary


Šikmý kostel
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Šikmý kostel Karin Lednická

Kniha Šikmý kostel od Karin Lednické je příběh s několika hlavními postavami, jejichž osudy se prolínají a potkávají. Do osudů hornických rodin později plynule a pomalu vstoupí první světová válka a boj o území mezi Čechami a Polskem. Kniha je skvěle napsaná, naprosto bezkonkurenčně umí vtáhnout do děje tak, že máte pocit, že knihu prostě nechcete pustit z ruky.
Ať už je to úplně první příběh o dalekém chození pro sůl, útrapy chudých životů s málo jídlem, smrt manželů a synů v dole, vychovávání dětí, kniha se sebou přináší informace o době a místu, na které jsem zatím v jiných českých beletriích nenarazila.

 

Měla jsem tak radost, že jsem se konečně o tomto období dozvěděla více. Samozřejmě chápu, že to není jako si přečíst dějepisnou knihu, ale já mám beletrii založenou na skutečných událostech daleko raději a daleko více informací, které si často pak i vyhledám a potvrdím, si tak zapamatuji lépe.
Rozhodně po knize sáhněte, pokud máte rádi čtivé příběhy lidí z dob minulých, které plynou v řádu několika let. Rodí se, žijí i umírají v podmínkách konce 19. a ve 20.století. Ať už to jsou příběhy žen manželek, jež neustále rodí děti, ale také ženy, které již tenkrát nepočaly. Příběhy dětí, které v našich očích neměly lehké dětství, přesto si užívaly malých radostí u procházek přírodou do škol nebo na pastvu. Příběhy mladých dívek, které se zamilovaly. Obzvlášť se mi líbí postava Julky Siwkové , která oproti všem ostatním, umí vzít osud pevně do svých rukou, odejít od agresivního pijáka, odstěhovat se z města, mít se dobře, pak zase méně, ale za každé situace nedává svůj osud do rukou božích tak, jako postava Báry, která se prolíná celou knihou a je pro ni zásadní.
Jsem velmi zvědavá, co se sebou přinese druhý díl této knihy zasazený do doby navazující na první díl, tedy roku 1921 až do konce druhé světové války.

Šikmý kostel_Karin_Lednická


Ženy, které mi nedají spát

Úžasná a lehká kniha od autorky Mii Kankimäki, jejíž příjmení si opravdu nedokážu zapamatovat 😊. Kniha je krásným lehkým čtením o osudu reálných žen, ač se narodily do století, rodin nebo míst, jež absolutně popírali jejich touhy.

Ženy_které_nedají_spát_Mia_Kankimäki

Z větší části, nebo aspoň tak na mě kniha působí, kniha vypráví  příběhy o ženách cestovatelkách. Jestli si říkáte, co je na tom divného, tak ne, ženy opravdu kdysi nemohly cestovat z důvodu nějakého bádání. Mohly cestovat v doprovodu manžela z důvodu jeho pracovní cesty nebo z důvodu zdravotních. Ženy, o kterých Mia ve své knize píše, však cestovaly čistě z badatelských důvodů. Cestovaly napříč celým světem lodí, vlakem, na koňských sedlech, často bezdětné, bez pochopení tehdejší společnosti a mnohdy, umím si představit, i odsuzované. Vy určitě budete znát, ženu, která stojí za knihou „Vzpomínky na Afriku“, ačkoliv známější pro vás bude asi stejnojmenný film. Autorka této knihy se jmenuje

Karen Blixen a ve filmu jí ztvárnila Meryl Streep.Ženy_které_nedají_spát_Mia_Kankimäki
Kromě žen cestovatelek, jenž jsou autořině srdci blízké, protože i ona sama ráda vyráží do světa (často po stopách „jejích“ badatelek), se kniha věnuje také umělkyním. Mně osobně zaujaly příběhy malířek z Itálie, z dob 16. století, kdy si ženy tedy rozhodně nemohly vydělávat samy. K uzavírání smluv a podobným činnostem potřebovaly otce či manžela. Absolutně si neumím představit, co tohle obnášelo. Samozřejmě žiju tak o 500 let později a díky bohu za to!  Kapitola popisuje nejen jejich umělecká díla, ale i dobu, ve které žily, politické poměry i společenskou atmosféru, která ženám naproti rozhodně nešla.
Nejvíc se mi však líbil příběh Japonky Jajoi Kisamy, žijící již v době 20. století a myslím, že ještě stále žijící, která se proslavila svými „puntíkovými obrazy“, a ano je jich opravdu plný Google.
Kniha mě zaujala nejméně ze dvou důvodů. Za prvé jsem se dozvěděla nějaká fakta, a za druhé se věnuje postavení žen v různých dobách i společnostech.
A moje touha jet do Florencie, dát si výborné italské jídlo a jít se podívat do muzeí s obrazy velmi zesílila. Ještě víc o to, že se asi ještě dlouho nikam nepodíváme.

Ženy_které_nedají_spát_Mia_Kankimäki


Než pravda vyjde najevo

Předposlední knihou je kniha autora Tošikazu Kawaguči, kterého jsem neznala vůbec. Na knihu jsem narazila náhodou. Teda náhodou. Ještě když byly otevřené obchody, a otázky jste se mohli klást zaměstnancům obchodů naživo, ne v online chatu, jsem se takhle paní prodavačky v knihkupectví zeptala, co by mi doporučila. Mým požadavkem bylo, aby to nebyl ženský román, ale nějaká kvalitní beletrie. A tak se ke mě dostala japonská kniha „Než pravda vyjde najevo“.

Než_pravda_vyjde_najevo_Toshikazu_Kawaguči_ToJedná se sice o autorovu druhou knihu a je volným pokračováním knihy „Než káva vystydne“, ale poněvadž na ni nenavazuje, pustila jsem se do čtení ještě před prvotinou tohoto autora. A je báječná.
Popravdě musím přiznat, že mi trochu dělaly problémy jména japonských postav, ale časem jsem si na to zvykla a rozhodně to je skvělý tréning na paměť.
A o čem kniha vypráví? Funiculi funicula je kavárna v centru Tokia, ve které se dá cestovat v čase do minulosti nebo do budoucnosti, a setkat se s někým, s kým si chtějí postavy v knize ještě něco „říct“. Jsou tam ale pravidla, která vám kniha objasní hned na začátku. Tím nejzajímavějším (pro mě) je, že cokoliv uděláte na cestě do minulosti, tak nezmění přítomnost (to je skvělé na zamyšlení). Protože i když teď přemýšlíte, co jste udělali v minulosti špatně nebo co se vám naopak povedlo, nezmění to, kde se nacházíte teď. Minulost jednoduše nezměníte, a tak nemůžete změnit ano to, kam vám dostala teď.

Než_pravda_vyjde_najevo_Toshikazu_Kawaguči

V knize jsou čtyři různé příběhy, a každá má něco společného. Smutek a štěstí. Většinou samozřejmě chcete cestovat a setkat se s někým, kdo už umřel (to je ten smutek), ale dost často je v knize zmíněné, a já z knihy budu hned za chvíli citovat, že jen pokud budete šťastní, dáte „zemřelému“ nebo komukoliv jinému, smysl, že jeho život měl smysl. Jak krásná myšlenka, která lze aplikovat na cokoliv špatného, co se vám v životě stane, že? A teď nemyslím jen smrt blízkého člověka, vůbec ne.
Na mě teď čeká první díl „Než káva vystydne“ a já jsem moc zvědavá, čím se od sebe knihy liší.

„Pokud by sestřina smrt vedla k tomu, že bych byla nešťastná, stalo by se moje neštěstí odkazem její smrti. Proto zkrátka nešťastná nebudu. Prostě dokážu být šťastná. To jsem si přísahala. Moje štěstí bude důkazem toho, že žila…“

Než_pravda_vyjde_najevo_Toshikazu_Kawaguči


Životní sága Luis Vuitton

Čtvrtou knihou, a další tlustou bichlí, je „Životní Sága Louse Vuittona“. Příběhy módních návrhářů mě inspirovaly, ostatně tomu odpovídá i výběr knih na únor“, a tak jsem biografii Luise Vuittona vynechat nemohla. Knihu napsala Stéphanie Bonvicini a jedná se nejen o naprosto detailní popis života Luise Vuittona a jeho rodiny, ale také o detailní popis doby od roku 1821, kdy se Luis narodil až do roku 1970, potažmo až do roku 1998, kdy společnost kupuje Bernard Arnault v rámci největší průmyslové skupiny světa, LVHM. Tomu je ale v knize věnováno jen pár stran a po přečtení života Luise Vuittona si teda osobně myslím, že se musí v hrobě obracet.

Životní_Sága_Louis_Vuitton_Stéphanie_Bonvicini
Životní_Sága_Louis_Vuitton_Stéphanie_Bonvicini

Kniha je však zaměřená výslovně na život a strategii Luise Vuittona, který na začátku neměl víc než jen sen. Sen, za kterým se teprve ve 14 letech vydal pěšky do Paříže. Sen, pro který byl na sebe tvrdý. Sen, se kterým mu neméně pomáhala jeho manželka, která mu porodila mnoho dětí, z nich, jak se doba tenkrát měla, nepřežily. Sen, se kterým uspěl.

 

 


Budu ráda, pokud mi do komentáře napíšete tipy na knihy, které zaujaly na oplátku Vás :)

Knihy

Please follow and like us:

zezivotazeny

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Comment *