I když jsme vždycky chtěli, aby měl den víc než 24 hodin, teď nevíme, jak s časem naložit. Vím, že patřím do té šťastnější skupiny žen, která nemusí kombinovat home office s péčí
o děti a domácí přípravou místo školy, přesto jsem i já narazila na úskalí líně táhnoucích se dní.
Udržte si režim
První dva dny po vyhlášení karantény jsem paradoxně nestíhala nic. V županu jsem chodila téměř do oběda, sprchu jsem si dopřála v půl jedenácté, chodila jsem bytem tam a zpátky a kromě vaření jsem neměla nic, co by mě k něčemu motivovalo. Po dvou dnech jsem si řekla, že toho popocházení sem a tam stačilo a vrátila jsem se zpět k módu před karanténou. To znamená sprcha kolem 8, snídaně, pohrát si s holkami, chvíli je tam nechat samotné, vyrazit na 10 min ven (s tím vším oblékáním kolem je hodina fuč 😊), naobědvat se, dát Lilly spát, pustit Esterce pohádky po obědě, popracovat, odpočinout si u kávy a časopisu, připravit svačinu, vyrazit před dům na zahradu, udělat si doma kávu, pouklízet a zapojit do toho aspoň trochu i holky, připravit večeří, dát Lilly spát, nechat si Esterku ještě chvíli pohrát a pak si konečně odpočinout u psaní článků nebo u seriálů, časopisu nebo ve vaně se sklenkou vína.
Představa, že mám vymyšlený „nějaký“ program mě udržuje v jakémsi rytmu, který potřebujuii když žádné povinnosti (práce, úkoly do školy, apod) nemám. Nakonec bych do tohoto „programu“ moc ráda zapojila aspoň krátké domácí cvičení. A neustálou výmluvu, že když mám konečně čas (když Lilly spí), trochu si odpočinout, hodit z okna. Vím, že cvičení mi naopak energii přidá než ubere, takže nad tím musím akorát přestat přemýšlet a pustit se do toho!
Vytyčtě si chvíle, na které se budete denně těšit
Důležitou součástí mých dní je mít se na co těšit. Kdybych ráno vstala s tím, že mě nic příjemného nečeká, asi bych si to šla hodit. Moji výhodou je, že se umím radovat z maličkostí. Těším se z ranní sprchy, z toho, že si umyju vlasy a dám si hrnek dobré kávy. Mám radost, když se hezky namaluju a obleču i na doma. Úplnou náhodou jsem si od prosince pořídila tři pěkné mikiny, ve kterým se cítím dobře, i to mi přidá na náladě. Dokonce mě začalo bavit i to, že si každý den uvařím. Že když Lilly spí, otevřu si okno a nadýchám se vzduchu, zatímco Esterka kouká na pohádky. Odpoledne se zase těším na kávu a to, že si muž vezme na chvíli děti a já si odpočinu. A večer zase na decku vína po večeři. Těším se i to, že si jdu koupit něco dobrého do obchodu. Minule jsem si udělala radost novými botami a těším se, že si někdy zase něco malého pro radost pořídím.
Co bych během karantény chtěla začít dělat:
- Začit meditovat. Vím, že to zprvu budou minuty, ne-li sekundy, ale ten pocit klidu a ticha mě láká
- Začít cvičit. Cokoliv
- Udělat si víc času na čtení
- Vytřídit věci z domácnosti, které mi nedělají radost
- Uklidit v knihovně a vyhodit staré papíry
Buďte líný rodič
A nezapomeňte! Dělejte si to teď lehké. Já třeba vůbec nepočítám, na kolik pohádek se Esterka dívá, jestli už to nepřehnala s čokoládkami, nehoním ji a lítat ji nechám do večera 😊 Aspoň ráno déle spí. Momentálně jsem spíš dobrá kámoška než mamka s pravidly. Dobré kámošky, které si nic nezakazují (i když na to z mé strany bohužel dojít musí, jinak by ji ta čokoláda stříkala z uší) se totiž spolu mají nejlépe.
Život po karanténě
Nejspíš je mnoho z vás v modelu, kdy jste doma všichni. Dospělí na mateřské, rodičovské či home officu a děti školkou nebo školou povinni. Nebudu si nalhávat, pracující žena bude v naší společnosti doma zastávat více domácí práce než muž. Nechci se teď bavit o rovnosti, ale o tom, že je dost možné, že až to všechno skončí, padneme. Všimli jste si, že tělo většinou onemocní, až když je všemu konec? Až když si to může dovolit? Teď jsme v jednom kole, chráníme sebe, svou rodinu a teď prostě padnout nemůžeme. Ale po tom všem, co se teď kolem nás děje, se nám to stát může.
Doporučuji co nejvíc mluvit o situaci s vaším partnerem a domluvit se s ním na „udělení si rodičovského volna“ podle toho, jak každý z vás potřebuje, kdo měl během karantény větší zápřah, a jak se dohodnete. Prožíváme teď všichni náročné období, kdy nesmírně s dětmi ani do jejich oblíbené cukrárny, a tak jen myšlenka na dny, kdy budeme samy a dělat to, co chceme jen my, ne naše děti, je velmi povzbudivá.
