Když jsme s mužem dostali ten úžasný nápad mít miminko, celé předtěhotenské období jsem se nesmírně těšila na to, jak se budu dívat do zrcadla na mé kulatící se bříško. “Nejkrásnější období ženy”, říkala jsem si a nemohla se dočkat.

Střih. 5.měsíc těhotenství. Docela ráda bych se už zvětšovat přestala. K bříšku se samozřejmě přidal i zadek, přece ho v tom nenechá samotné a zatímco před těhotenstvím připomínal díky běhaní dva česnečky, mohla jsem ho teď přirovnat k pomeranči. Co pomeranči. Grepfrujtu.

Na screeningu nám sdělují, že je to nejspíš holčička, ale potvrdit to úplně nemohou, neboť si naše děťátko pohlaví rukou zakrývá. Říkám si, stydlivka, snad jí to vydrží. Podle kopanců, které pravidelně cca od 15.týdne těhotenství, (tedy snad ještě dřív než leckteré druhorodičky) cítím, jsem si myslela, že to bude kluk. Ale co si stěžuju. Moje maminka musela kvůli mým kopancům po porodu na operaci. Kopala jsem totiž tak, že jí museli doktoři vyndat žlučník. Aha, už chápu pověstné, však ono se ti to vrátí na dětech.

Den proběhne v poklidu, nastává večer. Než si s mužem popřejeme dobrou noc, nutím ho promluvit k dceři, prý se to tak má dělat. Můj muž si k břichu přisune Ipad a začne číst dceři politické komentáře.“Ty jsi teda vtipnej”, říkám. A zpětně si uvědomuju, že možná to byl ten důvod jejího pravidelného vykopávání.

„Dobrou“, řekne mi manžel po chvíli, otočí se na bok a usne. Haha, řeknu si pro sebe a následující tři hodiny koukám na zádech do stropu. Při pokusu lehnout si aspoň na bok se dcera vzbudí a začne mě kopat do žeber. Aspoň jsem to zkusila. Nevadí. Čas zabíjím čůráním, sledováním facebooku, instagramu (kde se k překvapení všech samozřejmě nic neděje) a projížděním jídelních lístků mých oblíbených restaurací v okolí kanceláře. „Doufám, že budou mít někde svíčkovou“, přeju si potichu. Jedna hodina v noci.. Čas se jít podívat do lednice a trochu potrénovat na zítřejší oběd. Ha. Klobása. Mám vyhráno. Abyste chápali, uzeniny, rajská, svíčková, stehno se zelím, matesy v oleji, bez toho všeho bych se v tomto, trefně pojmenovaném jiném stavu, prostě neobešla. Poté co sním půlku klobásy a vyčistím si zuby, naznává mé tělo, že je připraveno na několik okamžiků vypnout. Ve dvě ráno tak slastně usínám, abych se mohla ve čtyři zase vzbudit. Těším se, až si u snídaně přečtu kapitolu o následujícím šestém měsíci v knize pojmenované „NEJKRÁSNĚJŠÍ OBDOBÍ ŽENY“.

Please follow and like us:

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Comment *