Ačkoliv se lidi neradi dohadují, konflikty nás posouvají dál. Učí nás řešit krizové situace a dokonce lépe poznat sami sebe. Jinými slovy nás to, jak reagujeme během hádek, učí poznat jací vlastně ve skutečnosti jsme. A tak je vlastně nějaký ten konflikt pro nás víceméně prospěšný.

Samozřejmě něříkám, abychom se kvůli tomu začali hádat. Na druhou stranu si však myslím, že bychom se konfliktům rozhodně nemuseli vyhýbat. Naopak. Pokud s něčím nesouhlasíme, stoprocentně bychom se měli ozvat nebo říct ne. Se záměrem zalíbit se všem v našem okolí a být se všemi zadobře, odsouváme sami sebe na další kolej (viz. článek minulý týden). A tak pokud si opravdu stojíte za svou pravdou, není nic lepšího, než ji říct nahlas. Možná v tu chvíli nebudete nejoblíbenější osobou v místnosti, ale třeba se taky nestane vůbec nic.
Nedávno jsem v jedné knize četla, že pokud řešíme konflikty, nejspíš procházíme nějakým vývojovým obdobím. Tedy, někam se posouváme. Stejně jako pubertální teenagre hádající se svými rodiči, procházející první velkou vývojovou křižovatkou a snažící se prosadit své názory, tvrdíc, že mu rodiče nerozumí. Z pohledu rodiče na to často koukáme jako na to, že se náš potomek asi zbláznil. Pohled teenager nám říká, že jsme se rozhodně zbláznili my. Jediné, co se však děje, je to, že naše male dítě v podstatě dospívá. Mění se z dítětě, které na nás bylo závislé na osobu učící se samostatnosti a zodpovědnosti.
Záleží tedy jen na nás, jak s konflikty naložíme. Buď budeme zarytě stát za svoji pravdou a nikam se neposuneme, a nebo připustíme, že už doma nemáme pětileté dítě, za které musíme neustále rozhodovat a rozhodování (adekvátních věcí přiměřené věku) necháme na dospívajícím jedinci. A stejně to platí u nás dospělých. Buď se suneme dál všichni nebo jenom jeden. Pokud jenom jeden a druhý zůstává za námi, vzniká problém. Ale problém neznamená konec. Problém, tedy konflikt, naopak znamená začátek. Jak se k problému postavíme, záleží na nás. Čelem znamená diskuzi, přemýšlení, úvahu a komunikaci. Zády znamená zatvrzelost, nepružnost, naštvaný výraz a neústupnost. Nezapomínejme na to, že i ne se dá říct hezky, v rámci podložených argumentů, které neříkáme ve vzteku, ale mile.
Jestli jste si brala člověka, který bydlel a chtěl vždy bydlet v moderní novostavbě a po deseti letech manželství touží po baráčku v male vesnici za Prahou, neznamená to, že se s vámi chce hádat. Znamená to, že se někam ve svém vývoji posunul. Pokud nadále toužíte po svém městském bytu a zároveň stejném manželovi, neznamená to, že mu mustíte okamžitě s kříkem vpálit do obličeje, že není tím, koho jste si brala. Samozřejmě, že není. Je to úplně jiný člověk. Váš první kluk, s kterým jste chodila, se taky dávno změnil. Měníme se všichni v jakémkoliv věku. Mění se nám priority, názory, potřeby. Každému jedomu z nás. Zatímco jsem před třemi roky měla potřebu pracovat do osmi do večera a ani pracovní sobota mi nedělala žádný problém, na prvním místě u mě nyní stojí rodina. Znamená to však pro mého zaměstnavatele, že se mě musí zbavit? Já myslím, že ne. Pokud pracuji stejně dobře, ne-li lépe, protože můj čas musí být naprosto skvěle zorganizovaný a chtě-nechtě, musím stihnout všechno, nevidím nikde problém v tom, že nesedím v kanceláři od rána do večera. A neměl by ho vidět ani zaměstnavatel.

Život nám přináší hodně úskalí, konfliktů a problematických situací. Na druhou stranu nabízí také mnoho řešení. Je jen na nás, jak se k problémům postavíme. Asi prvním a důležitým bodem je problémy vyřknout nahlas. Druhým a neméně důležitým je diskuze a třetím činy. Samozřejmě nám to všem občas “ujede” a křičíme na sebe bez nějakých pravidel úspěšné diskuze. Ale to je v pořádku. Jak říkám, jsme jen lidé, ne roboti. Máme emoce a občas hodně špatný den. Usmiřování je také přece velice pěkné a přijemné.

A co se týče diskuze „barák vs městský byt!? Těžká volba, kterou jsem uvedla naschvál, protože jsem stoprocentně městský typ. Já bych se ji snažila řešit víkendovou chatou v přírodě. Například. Aspoň bych si o víkendu pořádně pročistila hlavu procházkou v lese, a ne projížděním kreditní karty v Palladiu.

Please follow and like us:

4 Comments on Konflikt jako východisko

  1. M
    1. 3. 2016 at 8.23 (3 roky ago)

    Mas perfektni slovnik Leni..uspořádání slov..vet..a pritom to umis podat lidsky..je videt..jak mas nacteno a jsi hlavinka..hezky den..ja pri kave jdu uklizet..malej samozrejme pomaha ..znovu obnovovat bordel rovnováha

    Odpovědět
    • zezivotazeny
      1. 3. 2016 at 16.56 (3 roky ago)

      Martí, ještě musím vychytat překlepy a hrubky. Většinou článek uploaduju v šest ráno předtím než všichni vstanou a přiznám se, nevidím moc na chyby :). Pak si sama dělám k večeru znovu-korekturu, jak tomu říkám. A někdy je to dost ostuda teda. :)

      Odpovědět
      • Martina
        4. 3. 2016 at 18.09 (3 roky ago)

        Ale prosím tě.. žádný nevidím :)

        Odpovědět
        • zezivotazeny
          5. 3. 2016 at 6.40 (3 roky ago)

          Hihi. Protože se je snažím hledat :)

          Odpovědět

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Comment *