Dvě děti jsem chtěla odjakživa. Sama mám mladší sestru, která mi není pouze jednou z nejbližších pokrevních příbuzných, ale také nejlepší kamarádkou, oporou a mnohdy i rádcem. A toto kouzlo v podobě sourozence jsem děsně moc chtěla dopřát i Esterce.
Když jsem ve čtvrtém týdnu zjistila, že jsem podruhé těhotná, jásala jsem tak radostí jak jen jsem mohla. Byl květen lásky čas a mě ze samého nadšení vyskočilo těhotenské bříško snad okamžitě. Zhruba do července probíhalo vše ukázkově. Sice celou Českou republiku včetně mě trápila tropická vedra, já jsem byla příšerně unavená a měla jsem co dělat, abych neusnula na gauči, zatímco si dcera shovívavě a trpělivě hrála sama, ale byla jsem šťastná. V polovině léta jsem se s mými rodiči a dcerou odporoučela na týden do Bulharska a muže nechala doma (naspat se na miminko 😊). Prostě idylka. Aspoň ještě na pár dní.

moje těhotenství

Když jsme se vrátili z Bulharska, začala jsem druhý den v práci špinit. Bez oznamování, že někam vůbec jdu, jsem vyběhla z kanceláře rovnou směr doktorka, která mě sice ujistila, že o potrat se nejedná, miminko prospívá, srdíčko bije (byla jsem ve 12 týdnu), nicméně, že mám jakýsi bílý polyp, který se nevidí často, do ruky mi strčila objednávku na COP, tedy Centrum Onkologické Prevence (samotný název je děsivý) dodala odvahu a objednala mě na kontrolu za dva týdny. Řeknu vám, probrečela jsem dva dny. A rozhodně ne poslední dva dny. Když jsem dorazila na COP, doktor svou diagnozu ihned upřesnil, řekl mi, že mám nález na čípku a že to může být klidně rakovina a doporučil BIOPSII. Při otázce, jestli to může poškodit miminko, řekl suše, že může a bylo vymalováno. Já černo před očima, ale při pomyšlení na mou nic netušící dcerku ve školce jsem si řekla, že raději budu mít jedináčka než podstupovat riziko a s biopsíí souhlasila. Čekání na výsledky byly nejdelší čekání v mém životě. Do něhož mi rázem vstoupil kouč Dan, který mi pomohl celou situaci ustát. Já najednou z hůry věděla, že to všechno bude dobrý. Neptejte se mě jak, prostě jsem, věděla, že žádnou rakovinu ani stádium rakoviny nemám,i když prognóza zněla jisté předrakovinové stádium a že vše dopadne dobře.

moje těhotenství

Dopadlo. Sice jsem si z té stresové situaci vykouzlila pásový opar, ale to už byla procházka růžovým sadem oproti diagnóze, kterou jsem si vyslechla na Bulovce. A mnohému jsem se naučila. A právě o tom budou moje články. Protože to, co jsem se díky všemu napsanému a ještě nenapsanému naučila, může být cenné i pro vás.

moje těhotenství

TBC… Pokračování příště.

Please follow and like us:

2 Comments on Moje těhotenství část 1.

  1. Linda
    31. 1. 2019 at 8.58 (6 měsíci ago)

    Lenka, o tomto som ani len netusila. Az teraz som si precitala tento clanok. Cely cas som si myslela,ake pohodove tehotenstvo mate, pretoze ste sa na fotkach stale usmievala.
    Ste silna a uzasna zena ❤️

    Odpovědět
    • zezivotazeny
      7. 2. 2019 at 10.19 (6 měsíci ago)

      Linduska, dekuju. No, musela jsem se s tim srovnat sama. Ale vlastne se mi behem toho celeho procesu hodne ulevilo, a to i diky tomu, ze jsem potkala Dana a vyresila si sama v sobe spoustu veci. Clovek se porad uci, cely zivot. pracovat na sobe a sama se sebou je hodne dulezite :) Musela jsem to prijmout a nebojovat s tim. pote, co jsem to rpijala, to samo odeznelo nemoc nebyla. Stejne to bylo hodne zvlastni, kdyz mi primar tvrdil, ze tam vidi to a to a nakonec to ta, vubec nebylo. nektere veci jsou mezi nebem a zemi a nekdy zustanou v nebi :)

      Odpovědět

Leave a reply to Linda Cancel reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Comment *