Když se narodí dítě, sledujeme všichni jeho vývojové stupně. Jak roste, co nového se naučilo, jak se vyvíjí. Nejen motoricky, ale i psychicky. Když doroste do dospělého jedince, od takového sledování většinou opouštíme. Možná bychom ale neměli.

Možná by každý dospělý člověk měl chodit jednou do roka k lékařil, aby mu pověděl, co nového se dozvěděl, s čím se setkal, jak to u něj vypadá s cizími jazyky i s jeho společenským chováním. Myslím si, že by to všem prospělo. Možná bychom se o to víc snažili něco se naučit, být společenštější a zároveň milejší. Přijde mi, že hodně lidí se stálým zaměstnáním „zakrní“ a dál se nesnaží. Má dostudováno, tak na co by se učil. Má zaměstnání, tak na co by se snažil a nějací kamarádi a partner už tu taky jsou, tak proč se seznamovat.

Často a rádi se pohybujeme ve své komfortní zóně. Tedy v prostředí, které nám je blízké a kde se cítíme dobře, Když komfortní zónu opustíme, dostáváme se do situací, které neznáme. Potkáváme nové lidi, od kterých nevíme co čekat a celkově nám tam nemusí být zrovna příjemno. Jenže to všechno nám zároveň přináší nové zkušenosti, ze kterých čerpáme poznatky, a které nám pomáhají rozvíjet se. Proto bychom svou komfortní zónu měli opouštět pravidelně a vědomě. Učit se nový jazyk, seznámit se s novými lidmi, upéct chleba, přečíst si novou knihu, odjet do ciziny. Čím častěji budeme opouštět svoji komfortní zónu, tím lépe se budeme cítit a tím flexibilnějšími se staneme. S partnerem si budeme moct povídat o nových zážitcích a náš život nebude o nudě ani stereotypu. Budeme si užívat nových dovedností a čerpat z nově nabitých zkušeností. Pak teprv budeme žít.

Neříkám, lámat věci přes koleno a jít si skočit bungeejumping, když se bojíme výšek. Říkám, dát si capuccino místo cafe latte, a občas čaj. Zajít si do nového podniku a dát se do řeči s neznámými lidmi (samozřejme těmi, kteří se chtějí dát do řeči s námi). Vzít si sukní místo kalhot a košili místo trika. Zeptat se kolik je hodin neznámého člověka na ulici, když máme strach z konverzací s cizími lidmi a naučit se oár frází z francouzštiny a pro jednou spát pod stanem na vodě s kamarádama a ne v hotelu u moře. Prostě tu a tam dělat věci, které normálně neděláme a ktere nám můžou něco dát. Protože, když my sami sobě nedáme příležitost, kdo jiný nám jí dá?

A tak příště až půjdete na lékařskou prohlídku, zamyslete se v duchu, co jste se od poslední lékařské prohlídky naučili, co nového jste zkusili a co všechno máte ještě před sebou. Tak třeba já mám zasebou jízdu v motokárách (vím, že to zní jako sranda, ale já se řízení aut děsím), a tak jsem dostala několik kondičních jízd, abych mohla konečně usednout za volant i já.

Please follow and like us:

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Comment *