Chodit naboso. Nemalovat se pořád. Umět žít bez podpatků. Dřív bych se vyděsila. Proboha. Nikdy nevyjdu z domu bez make upu. Říkala jsem si před pár lety. Jenže člověk míní, život mění. A jsem tu. Sedím nenamalovaná u našich na zahradě s laptopem na klíně, dýchám venkovský vzduch a je mi hej. “NIKDY NIKDY NIKDY […] Read more…
Co mě umí vytočit
Nedávno jsem se při vystupování z metra zamyslela nad tím, co mě v životě opravdu štve. Není toho hodně, není toho málo a spoustu z toho sem napsat snad ani nemůžu. Ale přeci jenom … Metro, tramvaje, trolejbusy aneb veřejná doprava. Nebudu se tu rozčilovat nad zapáchajícími bezdomovci, agresivními spolucestujícími a lidmi nahlas mluvícími. Když […] Read more…
TY PITOMÝ HORMONY. ŠESTINEDĚLÍ.
My ženy, jo. Před dítětem se těšíme na těhotenství. V těhotenství na dítě, jen ať už těch 9 měsíců pláchne. V šestinedělí s láskou vzpomínáme na časy, když byly děti ještě v bříšku (dle mojí velikosti spíš v břichu) a nemůžeme se dočkat, až jim budou třeba tři měsíce. Teď je mé dceři měsíců 7 a já se těším až […] Read more…
PÁTEK 13.
13. června 2014. Pátek 13. Úplněk. Rychle… něco si přej. Já si přála a zatím se to plní. Miluju velké svatby. Představuju si nevěstu, jak jí týden před dnem D lítají v břiše motýlci (viď, Míšo?) a váha klesá o pět kilo (viď, Míšo?). Jsou to nervy. Všechno musí být perfektní, ona dokonalá. Zatímco nevěsta připravuje […] Read more…
P jako … Probůh. P jako POROD!
P. P jako probůh. P jako pomooooc. P jako porod. Klidně to můžete spojit do jedné věty. Porod – probůh, pomoc. Jestli měl někdo lehký porod, tak mu závidím, přeju a gratuluju. Byla středa. To, že mě tvrdlo břicho zhruba od 20. týdne těhotenství, na to jsem si postupně zvykla. Tu noc to ale bylo častěji […] Read more…