Když někomu říkáte, že jste se vrátila do práce, když vaší dceři bylo deset měsíců, je to podobné, jako byste říkali, že jste feministka. Lidé se na vás začnou dívat s podezřením, že nesnášíte muže, svoje dítě a všechny, kteří to dělají jinak. Není to tak. Sama za sebe mohu říct, že obdivuju všechny mámy bez rozdílu, protože vím, že se všechny snažíme dělat to nejlepší pro své děti a celou rodinu (nemluvím teď o extrémech jako jsou mámy drogově závislé, apod.). A pokud berete feminismus pořád jako něco špatného, doporujčuju vám přečíst si článek v březnovém čísle Marianne od Stanislava Bilera.

Nicméně, pořád se setkávám s otázkami typu: „A není ti to líto, že jsi bez dcery, že jsi od ní odešla, že s n nejsi“? Upřímně, s rukou na srdci říkám, že občas se mi do práce odchází těžko a nejraději bych s dcerou stavěla kostky na koberci. Ale vím, že stejně těžko by se mi do té práce odcházelo, i kdyby jí bylo deset. A přece jsem se nikam neodstěhovala ani jsem nikoho neopustila. Má dcera mi navíc bude chybět vždycky. I když jí bude dvacet a odstěhuje se na kolej. Jako mámy budeme mít neustále pocit, že jsme svým dětem měly dát víc, i když jim dáváme maximum a doma jsme s nimi více než tři roky. Protože jsme prostě mámy a tak to většina z nás má. O naši dceru se navíc stará manžel, který je jí stejným rodičem jako já. A osobně si myslím, že by si péči o dítě měli vyzkoušet všichni tátové. A ne jen na pár dní. Ale minimálně na pár měsíců. Pak by totiž na celou situaci doma nahlíželi jinak. Když totiž přijdu domů z práce já a vidím věci rozházené po bytě, vím a dokážu si reálně představit, že přes nepořádek manžel celý den uklízel.

Žijeme ve 21. století. Ženy dlouhá léta bojovaly vůbec za to moct chodit do práce. Jsem tedy vděčná za to, že mám nyní takovou možnost a děkuju všem ženám, které o toto právo bojovaly. Mohla bych to brát jako samozřejmost, ale nechci. Mohla bych být doma dalších pět let a nechat se živit mužem. Ale nechci. Mohla bych za dvacet let tvrdit, že jsem všechen svůj život obětovala dětem a rodině, a tak není fér, když se teď na mě všichni vykašlou a budou mít svůj život, protože mě nezbyde nic. Chci žít a dělat věci, které mě baví naplno. Mít práci, která mě (nás) uživí a bude mě bavit a rodinu, o kterou se postarám, kdykoliv bude třeba. A do jisté míry chci být i finančně nezávislá a velice zjednodušeně řečeno, koupit si za mé vydělané peníze, co se mi zlíbí. Prostě je to tak. Přesto musím říct, že rodina u mě je a vždy bude na prvním místě před vším ostatním. To však nevylučuje skutečnost být zaměstnaná. Nevím, čím vším tuto ideu podpořit, ale z nějakého důvodu mám pocit, že v tomhle musíme začít u sebe, dámy. Ne u mužů. Pořád mám totiž pocit, že jsou to spíš ženy, pro které je toto téma kontroverzní a které se pomlouvají za to kdo a v kolika měsících života svého dítěte odešel zpět do zaměstnání. A tak snad jen, přestaňme být konzervativní a buďme otevřené výzvám, životu a všem, co nám nabízí.

Please follow and like us:

9 Comments on Ze života pracující matky

  1. M
    8. 3. 2016 at 8.50 (4 roky ago)

    Za tohle te vzdy budu obdivovat..ne..ze jsi odesla do prace..ale za to..ze na misto toho vseho..z ceho ja padam na hubu..stíhás jeste praci..protoze to je pro me uplne neskutecne..chci se videt za par let..to ty pak budes zvladat praci a skolu deti raz dva a my a jazykem na bile kosili s puma botama budeme litat sem a tam a nestíhát.. (doufam..ze sis vsimla fashion vsuvky )

    Odpovědět
    • zezivotazeny
      8. 3. 2016 at 13.24 (4 roky ago)

      Všimla :) Krásná :)) Ale nee, zvládneme to všechny skvěle :*

      Odpovědět
  2. Vendy
    9. 3. 2016 at 21.46 (4 roky ago)

    Úžasný článek a úžasný přístup! Máš moji plnou podporu. Máma je sice máma, ale stejně jako u dospělých lidí, tak i u malinkých dětí jsem přesvědčena, že tomu prckovi dá táta, babička,…něco jiného a něčím jiným ho obohatí – nápady a čerstvá energie nás maminek nejsou nevyčerpatelné. Taky chci pracovat, protože chci dopřát mému synkovi to nejlepší a nechci být závislá jen na našem státu. V cizině je naprosto normální, že se maminky vrací do práce dřív…Takže jen tak dál a více takových článků! :-*

    Odpovědět
    • zezivotazeny
      10. 3. 2016 at 9.56 (4 roky ago)

      Děkuji. Ano, ani já nechci být závislá na manželovi, státu. Přesto chci být dobrou mámou. A myslím, že obojí se naprosto slučuje :) Jde o to, chtít :)

      Odpovědět
    • Jalene
      24. 5. 2017 at 2.13 (2 roky ago)

      A really good answer, full of ratlinaoity!

      Odpovědět
  3. Stáňa
    17. 5. 2016 at 13.06 (4 roky ago)

    Tenhle článek mi mluví úplně z duše. Taky se chystám vrátit se do práce. Spousta lidí na mě kouká skrz prsty, ale manžel se na to vyloženě těší, naše malá ho zbožňuje a už teď jsou sehraná dvojka. Moc díky, za tenhle článek. Měli by si ho přečíst všichni :)

    Odpovědět
    • zezivotazeny
      18. 5. 2016 at 4.57 (4 roky ago)

      Děkuji, Stáni. Bude to určitě skvělé. Šťastná matka je šťastné dítě. Já jsem šla do práce brzy a vím, že spousta lidí mě kvůli tomu odsuzovala. Ale já mám svou práci ráda a jsem tak šťastná. A můžu Ti říct, že Esterka je spokojená, usměvavá a říká, že maminka pakuje (pracuje). Navíc manžel s ní dělá větší vylomeniny než bych dělala já a všeobecně se míň bojí, takže zatímco já bych se v mnoha případech bála, Esterka s tátou dovádí, kde může. Spolu jsou skvělí a já si šíleně užívám víkendy. My, co pracujeme, prostě z dětí nejsme otrávené a unavené. Naopak nás děti nabíjí, nebo alespoň já to tak mám…

      Odpovědět
  4. Jorika
    13. 9. 2018 at 17.59 (1 rokem ago)

    Zdravím. Taky jsem si vyposlechla spoustu řečí o tom, jak zanedbávám děti, jestli toho nelituju apod. S manželem jsme se na rodičovské vyměnili v době, kdy staršímu byly 3 roky a mladšímu rok a půl. Už jsem doma měla depresi a jen přežívala. Po návratu do práce jsem byla mnohem spokojenější. Teď už chodíme do práce oba a děti do školky, slaďujeme se s novou situací. To je další úroveň v organizaci, v týdnu je hrozně málo času.

    Odpovědět
    • zezivotazeny
      14. 9. 2018 at 9.26 (1 rokem ago)

      Ano. Hlavní je si nic nepřipouštět a nebrat si názory ostatních osobně :) Každý svého štěstí strůjce. :)

      Odpovědět

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Comment *