Stane se to lehce. Najednou vám není osmnáct, dvacet, ani dvacet pět. Lehce míjíte třicítku a… A najednou zjistíme, že vám je prostě strašně dobře.

Osobně znám spoustu žen, které třicítku skoro obrečely, ne-li doslova. Já na oslavu sezvala mé nejbližší kamarády, všichni jsme se oblékli do stylových třicátých let a tančili až do rána. Když jsem ráno, ještě v posteli, vyplivla z pusy peří z boa (to jsem ještě neměla dítě) a vzala si tři ibuprofeny na bolest hlavy, nasadil mi tehdy ještě můj přítel na prsteníček krásný, jednoduchý prsten s jedním kamínkem. No řekněte, mohla bych být smutná kvůli věku? Myslím, že bych s věkem neměla problém, i kdybych byla single. Už tehdy jsem začala uvažovat o pozitivním způsobu myšlení, o změně v mém uvažování a o životě, který chci vést. A teď ho jednoduše takový vedu.

Třicítka je prostě zázrak. Kdyby se mě někdo zeptal ve dvaceti, co v životě chci, odpovědi bych hledala těžko. Kdyby se mě někdo zeptal teď, zeptala bych se ho, jestli má tak hodinu, abych mu to všechno stihla říct. Vím přesně co chci, koho chci, vím, co chci obětovat a co chci dělat. Vím kdo jakou má pro mě cenu, koho chci poznat blíž a jaký je můj styl v oblékání. Přesto se každý den učím dál. Učím se být slušná a milá i na ty, kteří nejsou slušní ke mě. Učím se být trpělivá a míň tvrdohlavá. Zároveň s tím umím vyjmenovat moje nedostatky a snažím se pracovat na jejich zminimalizování.

Tím ale odbočuju. Jediné, co chci vlastně říct je, že jsem šťastná za to, že stárnu. Že mám vrásky kolem očí, které se mi na ženách tolik líbí. A taky že mám své vlastní názory, za které se nestydím. Jsem šťastná za přátelé, které jsem si vybrala a za špatné zkušenosti, kterými jsem si prošla. Ve škole se toho naučíme hodně, ale věk nám nabité vědomosti dosolí a dopepří tak, abychom si z života vytvořili opravdovou pochoutku. Záleží už jen na nás jestli bude bez chuti nebo přesolený. A tak se těším z každých narozenin, které mohu slavit. Ne kvůli dárkům, ale kvůli tomu číslu. Neříkám „ale prosím tě, vždyť já už nemám v tom svym věku co slavit.“ Já říkám, to si piš, že mám co slavit. Přinejmenším jeden skvělý rok, který jsem si mohla odžit a další, který je na cestě. Další rok, kdy mám příležitost být se svou rodinou a přáteli, potkat nové lidi, být s těmi starými, naučit se nové věci, ochutnat nová vína i jídla, koupit si něco na sebe, cvičit, cestovat, být maminkou i manželkou, dcerou i sestrou. A budu s opakovat, když znovu řeknu, vědět co chci. Tohle vše nám dává stárnutí. Takže. Třicet dvojko, vítej a doufám, že spolu prožijem další nezapomenutelný rok!

PS: K narozeninám jsem od manžela dostala krásný vintage šperk (ten z obrázku)

PS1: Až druhý den jsem si řikala, jestli mi tím naznačuje, že jsem taky vintage

PS2: Prý ne :)

Please follow and like us:

1 Comment on UŽ MI LÁSKO NENÍ DVACET PĚT

  1. Tracen
    24. 5. 2017 at 2.31 (1 rokem ago)

    pour ce petit cours d’histoire sur Mme Boucher. Je pense de plus en plus que lors d’une élections, on devrait surtout s’aatader à leur histoire plutôt qu’à leur promesses, on aurait une meilleure idée sur ce à quoi on doit s&rueso;attendrq!J’ai un vague souvenir que Mme Boucher a déménagé très jeune à Ste-Foy. J’ai dû lire ce fait dans un beau livre sur l’histoire de Ste-Foy édité sous l’impulsion de Mme Boucher.

    Odpovědět

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Comment *