Vánoce jsem měla ráda vždycky. Sníh, vánoční koledy, vzpomínka na náš byt vonící po cukroví (vždy mi stačila ta vůně a čokoládové těsto, které jsem měla raději než v upečeném stavu), světla v oknech, nakupování dárků i samotný Štědrovečerní den. Naše rodina slavila vždy Vánoce ve velkém.

Ačkoliv nás rodiče nikdy zbytečně nerozmazlovali, pod vánočním stromečkem jsme jako děti měly vždy bohatou nadílku. Na Štědrý den se u nás uklízelo, dopékalo, připravovala se vánoční tabule. Pozdní odpoledne jsme se všichni po hodině strávili v koupelně, pak se svátečně jsme oblékli, taťka do obleku, my holky a maminka většinou do šatiček. A okolo páté jsme natěšeně zasedli ke stolu, kde nás po celou dubu večeře snímala kamera z druhé strany kuchyně („Ježiši, tati, už zase?“, utahovaly jsme si z něho, nicméně se vlastně těším až ta videa někdy shlédnu)

Večeři jsme zahájili poděkováním za jídlo i dárky. Poté, co jsme dojedly zelňačku, následoval kapr a bramborový salát, později, když jsme byly starší, k němu přibilo i víno, a nakonec sklenka whisky, protože ji máme všichni rádi. Teda kromě mamky, která tvrdý alkohol zrovna nemusí, ale vždy si ji s námi nakonec stejně dala (a po zbytek večera s ní pak byla ohromná sranda).

Jakmile jsme dojedli (vždycky se mi to zdálo jako věčnost, ačkoliv to bylo třeba 40 min), jsme se posadili ke stromku a začali si rozdávat dárky. Bylo mezi nimi to, co jsem si přála i to, o čem jsem netušila, ale i obálka s nějakou tou pěti kačkou (jak tomu taťka říká), což jsem týden na to utratila za oblečení (samozřejmě :D).

Jak říkám, Vánoce miluju. A to ani nevíte, že 5 dnů po Štědrovečerním dnu jsem se narodila, takže další důvod mít toto období ráda. Sice jsem si vždy dělala srandu, že mi všichni rozdělili nakoupené dárky na polovinu pod stromek a polovinu k narozeninám, ale asi to tak úplně nebylo.

Když se nám před třemi lety narodila v listopadu dcera, věděla jsem, že Vánoce s ní dostanou další, zcela jiný rozměr. Středobodem všech vánočních večeří už nejsme my, ale ona. První dva roky Vánoce nijak extra nevnímala. Vzhledem k tomu, že o prvních Vánocích jí byl měsíc a půl, dostala jsem ten nejkrásnější dárek od ní já; úsměv. Další dvoje Vánoce byly krásné, ale až teď je vnímá skutečně. Kouzlo Vánoc jí brát nechci, ale také ji nechci lhát. Protože je ve věku, kdyby si přála opravdu všechno i to, co se splnit nedá, nechci se ohrazovat tím, že na ni Ježíšek asi zapomněl? Nebo co se říká, když onen kýžený dárek nepřinese). A tak jsem jí řekla, že Ježíšek existuje v našich představách, a každý ho vidíme jinak, ale dárky nosí maminky a tatínkové, babičky a dědové, tety a strejdy a že je hlavně důležité věřit našim snům a přáním, i když se nesplní třeba hnedka teďka. Řekla jsem jí, že já si představuju Ježíška jako starého vousatého pána s dlouhými vlasy. Ona mi zas pověděla, že vidí Ježíška jako malé miminko, protože zná písničku „Ježíšku, Panáčku, já Tě budu kolébati“, a kolébají se miminka. Byla překvapená, ale ne zaskočená. Vzala to. Jako když jí řeknu, že k večeři budeme mít špagety, ale ona čekala rizoto. Prostě je to jinak, ale jenom trochu.

Sama jsem si v tu chvíli postřehla, jaké předsudky vůči dětem máme. Například, že něco nepochopí. A je skvělé vidět, že se bojíme zbytečně. Nakonec nejvíc stojí děti o nás, rodiče, a o naši lásku a o to, abychom s nimi byli.

A protože jsme nechtěli sebrat kouzlo Vánoc ani prarodičům a tetám, a chceme si je užít bez stresu, zavedli jsme s mužem Vánoční prázdniny pro obě naše rodiny mimo domovy. Objednáme si na pár dnů chatu, kde společně trávíme Vánoce procházkami, povídáním, popíjením červeného vína i pojídáním dobrot. Prostě jsem si to udělali po svém.
I my vám přejeme krásné Vánoce. Užijte si je přesně podle vašich představ a nenechte se sešněrovat normou. Travte je, jak chcete. Na Bali, v Krkonoších nebo vůbec. Hlavně buďte šťastni.

Please follow and like us:

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Comment *