Nad touto otázkou přemýšlím už dlouho. Vlastně několik let. Od dob, kdy jsem dávala přednost mým šestnáctiletým láskám po škole před mými kámoškami, které se chtěly odpoledne po škole procházet po městě, a které mi čas strávený s mým klukem samozřejmě vyčítaly (protože jsem prostě nedala přednost jim). V menší míře se toto opakovalo i v pozdějším věku na vysoké. Scénář byl následující.

Na začátcích vztahů jsem na kámošky neměla čas z návalu zamilovanosti a pocitem, že s dotyčným musím být pořád. Problém. I když časem zamilovanost a frekvence rand opadla, stejně se tu a tam stalo, že se plány s mým přítelem a akce s kamarádkami křížily. Problém. Známe to všechny. Kvůli partnerům občas prostě zapomínáme na okolní svět. Nicméně dnes si myslím, že to vlastně není špatně a není třeba si to vzájemně vyčítat. Něco jiného samozřejmě je, pokud vidíte, že kamarádky partner je blb, který ji podvádí, je to nevychovaný hrubián, žárlivec nebo alkoholik. Pak je nějaká ta věta směrem ke kamarádce asi potřeba. Neb zamilovaní mají klapky na očích (a v jednom žárlivém případě jsem je měla i já, přiznávám).

Mám však ještě úplně jiný příběh, který jsem našla v biografii o Gabrielle Chanel (kniha Coco Chanel, autor Henry Gidel).

book

Psal se rok 1925. Týká se José Maria Serta a jeho manželky Misii, blízké kamarádky Gabrielle (Coco) Chanel. Jednoho dne vzplane Sert láskou k blonďaté devatenáctileté Rusce jménem Roussy (Rossadana Mdvaniová). Sert dává dívce hodiny sochaření a později ji přijímá jako model. Misia, na občasné úlety svého manžela zvyklá, však tuší, že tentokrát je něco jinak, a tak Roussy navštíví, aby ji vysvětlila, že její muž je její a ať si najde někoho bližšího svému věku. Nicméně, místo toho, aby ženu odradila, vzplane pro ni. Roussy prostě svým šarmem okouzlí i ji. Z manželské dvojice Sert-Misia se stane jakýsi milostný trojúhelník Sert-Misia-Roussy. Jak se v knize o Chanel píše, Misia si myslí, že časem manželovy city k Roussy ochladnou. Opak byl však pravdou, jak dosvědčuje dopis v manželově obleku dopis adresovaný právě Roussy s obsahem, že by se rád s Missií rozvedl a vzal si ji. Manželé se tak v roce 1927 rozvádějí, Misia onemocní a Coco Chanel se o ní pečlivě stará (jak je ostatně jejím zvykem) To však není konec této, pro mě noční můry. Misia svému ex manželovi dokonce i po tom všem pomáhá vybírat rubínový náhrdelník a snubní prsten. Roussy pak bere do módního domu Chanel a domlouvá pro ni výbavu. A dokonce s nimi časem jede i na okružní cestu kolem Řecka a Turecka. V knize se píše, že pro všechny tři to bylo naprosté peklo. A já si to peklo snad dokáži docela živě představit.

love

Není to vymyšlený příběh, nýbrž příběh, který se skutečně stal. Oproti tomu je snížení frekvence srazů s kamarádkami naprosté nic. Jako všechno v životě, všechno má své hranice. Není třeba vytýkat kamarádce, že místo třikrát měsíčně se teď vídají jen dvakrát, není třeba se na kamarádky úplně vykašlat, a už vůbec není třeba být s partnerem, který vám něco zakazuje, nakazuje nebo je na něčem závislý. A je jedno, jestli je to alkohol nebo vy. Závislost je špatná v jakékoliv podobě. A co vy? Co nejvíc byste/jste obětovali své lásce?

Please follow and like us:

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Comment *