Když se nám stane něco pěkného, máme tendenci to sdílet. Píšeme statusy na facebook, postujeme fotky, voláme známým, překypujeme štěstím a nemluvíme o ničem jiném, než jak je to, co se nám stalo, úžasné. Ne jinak je to s příchodem dítěte. Většina mých známých a kamarádek o příchodu dítěte poreferuje také na sociálních sítích. Proč ne. Je to změna, kterou stojí za to zmínit. Píšeme o tom, jak jsme konečně pochopily smysl života, mluvíme o své nové roli s největším nadšením. Ale co se stane, když největší euforie opadne a proč nepíšeme i o tom? Co se opravdu děje po tom, co zjistíte, že jste těhotná a co se odehrává během šestinedělí?

pregnant

Dvě čárky na testu jsou pěkné asi tak dvě sekundy. Zbytek těhotenství máme prostě jakýsi strach.

Je to normální, protože dítě chceme a bojíme se, aby se něco zlého nestalo. Taky nám blbě, máme chuť na jídlo, štvou nás monitory a čekání v nemocnicích. Otékají nám nohy, na pleti vyskáčou všelijaké vyrážky, nesmíme si stříknout nosní kapky, nemluvě o tom, když nás skolí chřipka s horečkou nebo chytne bolavý zub. V posledním měsíci, kdy potřebujeme nabrat nejvíce sil a vyspat se, máte problém v posteli i se otočit. O obutí bot (kdy máme číslo nohy o dvě velikosti větší než normálně) nebo zapnutí kabátu se raději zmiňovat nebudu.
Celých devět měsíců končí tím, že v den porodu se „do nás“ kouká zhruba dvacet lidí, dostaneme klystýr, abychom se nepo*** (pardon, ale tak to prostě je), a pak několik hodin trpíme takovými bolestmi, které si muž ani ve snu (a ani když to vidí) nedokáže představit. A jen co se dáme trošku do kupy, sedneme k mobilu a v záplavě všech pozitivních hormonů, které naše tělo produkuje (díky za ně, jinak bychom se šly bolestí zabít) první co uděláme je, že vezmeme telefon a na sociální sítě napíšeme krásný status o narození našeho potomka a o štěstí, které právě prožíváme.
Všechno tohle je určitě naprosto v pořádku. Jako je v pořádku statusy o prvním úsměvu, pasení koníků, prvních zoubcích, prvních příkrmech. Jenže něco mi tam chybí. Kde jsou ty statusy o probdělých nocích a hormonálních výkyvech, o nevědění si rady s novorozeneckým pláčem a totální izolaci, které najednou (aspoň v prvních několika týdnech) musíme čelit. Že bychom pátek večer raději trávily s kámoškou na víně, než uspávaly půlroční miminko, které sice nadevše milujeme, ale taky si potřebujete odpočinout, protože péče o děti není jen přísun a dávání bezpodmínenčné  a nikdy nekončící, krásné lásky, ale také pořádná starost…

pregnant2

Jen velmi malé procento mých kamarádek neprodělalo pravé hormonální výkyvy v šestinedělí. Myslím, že až na jednu, si téměř všechny stěžovaly na změnu, kterou nečekaly (nebo možná čekaly, ale jinak). A až na jednu o tom byl někdo schopný také na sociální sítě, napsat.

Těhotenství i ranné mateřství je jedním z nejnáročnějších stavů, která žena musí zvládnout. Muž je podporou, ale ten, kdo odnese většinu nočních vstávání, přebalování, krmení (co se kojení týče 100%) je a vždy bude žena. Ano, buďme za to rády, je to čest. Ale buďme také upřímné, k sobě i k ostatním. Prostě to není snadné. Muž se stává zodpovědnější, ale žena nad rámec zodpovědnosti přejímá i onu fyzickou práci o dítě a potažmo o domácnost. Nebudu říkat, že to je či není spravedlivé. Prostě to tak je.

Jenže nakolik o mateřství umíme psát krásné statusy, kdy se vzchopíme a začneme psát o tom, jak obtížné to zároveň je? Nebo o tom prostě psát nechceme, protože … protože proč. Proč vlastně o tom nemluvíme? Dá mi někdo odpověď?

Please follow and like us:

4 Comments on Z opravdového života ženy – matky

  1. Hanka
    9. 1. 2018 at 20.09 (9 měsíci ago)

    Je obecně známo,ze lidé postují na sociální sítě jen to pěkné.Zasnoubeni,čerstvě narozené miminko,póza za palmou,před palmou,ve vlnách, s kokosem v ruce.Vsichni jsme krásní,veselí,upravení,lichotivě vyfoceni,popr.jeste nějak dal počítačově upravení.Prave jsme ve vztahu,právě jíme luxusní jídlo v Ambiente,pijeme parádní kávu v hipsterske kavárně,zkouším si v kabince krásný outfit,ve kterém vypadáte dobře.Socialni sítě jsou iluze,taková bublina,která neodhaluje skutečný život.Samozrejme ani ten můj.Kdo by si tam dobrovolně dával,ze to u nej doma vypadá na rozvod,ze se pořad s partnerem hada do krve,ze výchova dítěte je nesmírně náročná až ubijejici (ze by od svého dítěte chtěl někdy vypadnout a mít chvíli klid by bylo přímo trestné napsat).Ze na dovolené nebyl roky,ze se valí pořad doma u telky.Kdo si vyfotí,ze snídá rohlík s máslem a obědva obyč.omacku s rýží.To přece není dostatečně reprezentativní. Kdo si postne fotku po ránu s ospalky v očích?Fotku,když jsme nemocní,nebo nám proste není psychicky dobře?Nikdo. Jednou jsem si tento fakt uvědomila a zveřejnila jsem fotku spaleneho jídla. Je pravda,ze někteří lidé,kteří prožívají sociální sítě,statusy,fotky,se mohou cítit špatně.Mohou mít špatný pocit,ze nejsou dost hezci,dost bohati,dost zcestovateli.Muze to v nich vyvolat zavist a pocit zmaru a celkovou nespokojenost s vlastním životem. Sociální sítě jsou jeden velkej klam a s opravdovým životem mají jen minimum společného.Nikdo nemá odvahu sdílet to špatné,co ho v životě potkává.Ale je normální,ze máme občas nějaké problémy,starosti,pochybnosti.Protoze ty nás ženou kupředu,abychom se měli opět dobře.Jen ty sociální sítě o tom nemusí vědět :-) Pssst…

    Odpovědět
    • zezivotazeny
      10. 1. 2018 at 15.26 (9 měsíci ago)

      Hani, máš opět úplnou pravdu. No, jo. Přitom je normální se hádat, chodit večer spát bez makeupu, zkazit jídlo, dát si tu a tam mekáč a ne salát, chytnout se s mužem, být unavená, tři týdny necvičit, apod. viď :-) Tak pěkný den

      Odpovědět
      • Julka pijavova
        7. 5. 2018 at 20.21 (6 měsíci ago)

        No tomu se říka FOMO syndrom..syndrom ze zmeškání..

        Odpovědět
        • zezivotazeny
          11. 5. 2018 at 13.29 (5 měsíci ago)

          Jako ve smyslu davat vse na socialni site?

          Odpovědět

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Comment *